Rozhovor s Editou Brožkovou, třídní paní učitelkou 5. B a budoucích prvňáčků, připravila Lenka Konopková.

Kolem nás bují jaro. Máš ty sama nějakou oblíbenou jarní květinu?

Mám ráda všechny květiny. Těžko se mi tedy vybírá jedna. Z jarních asi narcisy, řeřišnice a fialky, k nim si ráda přivoním. Část trávníku na zahradě necháváme jako květinovou loučku.

K jaru patří také poselství Velikonoc. Propojuješ jaro a Velikonoce nějak s výukou? Jak?

Letos barvíme a zdobíme vajíčka. Povídáme si o velikonočních zvycích a veselých příhodách dětí při koledě.

Vím, že jsi tvořivá, máš ty sama nějakou oblíbenou techniku zdobení kraslic?

Nejraději zdobím vajíčka přírodními motivy – otisky listů a květů rostlin.

Měla jsi v mládí hned jasno, že budeš učitelkou, či tě lákala ještě jiná profese? Pokud ano, tak jaká a čím?

Dětství jsem prožila u babičky s dědou na venkově, kde chovali domácí zvířata. Ráda jsem pomáhala se o ně starat. Tak mě to táhlo k veterinářství. Mám ale i mladší sestru, s ní jsem si hrála na paní učitelku. Měla jsem tedy i blízko k menším dětem. Jsem navíc z učitelské rodiny. Moc se mi líbilo, že jsme mohli být o prázdninách spolu a podnikat výlety, že na nás měli rodiče dost času. Vystudovala jsem nejdříve střední pedagogickou školu a poté pokračovala na vysoké v oboru učitelství prvního stupně.

Vzpomínáš ty sama na nějakou paní učitelku prvního stupně dodnes? Čím byla zapamatovatelná? Může ti být v něčem inspirací?

Měla jsem jako žákyně prvního stupně smůlu na to, že se mi paní učitelky hodně střídaly. Podobně to mají i moji nynější páťáci. Jsem jejich třetí třídní učitelkou, takže nás spojuje stejný osud. V tomto věku hraje velkou roli důvěra, ta se ovšem buduje pozvolna, potřebuje vzájemný čas. Jen tak může dojít k sblížení, sdílení a soudržnosti. Každý vyučující jsme jiný, máme jiný přístup, požadavky. Jak pro učitele, tak i pro žáky není snadné se s tím vyrovnat.

Patříš tedy spíše k přívržencům střídání třídnictví po třetím ročníku, či vidíš smysl v třídnictví na celých pět let?

Patřím už na základě vlastní zkušenosti spíše k zastáncům pětiletého třídnictví. Cením si návaznosti jednotlivých ročníků, vím, čím si děti prošly, jdeme spolu krok za krokem. Čerpáme z nabytých zkušeností, znalostí, rituálů. Zúročujeme vzájemný vztah. Je krásné pozorovat, jak se žáci rozvíjejí a posunují ve svých znalostech. Zhodnocují to, co v prvních ročnících vyžadovalo více trpělivosti, péče. Nejvíce to také vnímám na třídních besídkách na konci školního roku, které s dětmi připravujeme pro rodiče.

Jaké předměty patřily mezi tvé oblíbené?

Od dětství hraju na klavír, ráda zpívám a tancuju. Nejblíže mám tedy k hudební výchově, vybrala jsem si ji také jako specializaci při studiu. Dokonce mě na fakultě učila maminka houslisty Jaroslava Svěceného, která mě hodně ovlivnila. Ale mám ráda od každého oboru něco, i proto jsem si vybrala všestrannější učitelství prvního stupně. Je v něm větší různorodost než na vyšším stupni, kde je specifické zaměření.

Jak dlouho učíš? Změnil se nějak přístup dětí k výchovám od doby, kdy jsi začínala učit? Občas se objevují studie, že jsou děti méně zručné, pohybově zdatné…Jak to vnímáš ty?

Učím už devatenáctým rokem. Z výchov to vidím nejvíce v tělocviku. Děti mají stále chuť se hýbat, cvičit a tělocvik patří mezi nejoblíbenější předměty. Ale vnímám, že dříve byly děti obratnější. Lezly po stromech, skákaly gumu, přes švihadlo, běhaly přirozeně venku. Nese to s sebou dnešní doba zaměřená na technologie. Šplh a výmyk dnes svede méně dětí a ani skákání přes švihadlo není samozřejmostí.

Jak vnímáš ve školství změny v přístupu k žákům za dobu, co jsi za katedrou? Co je dle tebe posun k lepšímu, co naopak postrádáš?

Dnes jsou děti určitě mnohem sebevědomější, otevřenější, umí si obhájit své názory. Na druhou stranu se mi zdá, že pro nás jako učitele je stále těžší je zaujmout, udržet jejich pozornost. Často jim chybí trpělivost, výdrž.

Máš blízko k literatuře, spravovala jsi dětskou knihovnu na prvním stupni a připravovala děti na recitační soutěže. Jakou knížku jsi měla ty sama ráda v dětství?

Já jsem měla nejraději pohádky z knihy Krása nesmírná. Byla to sice společná četba ve škole, ale tahle kniha se mi vybaví jako první. Byla napínavá, dobrodružná, plná tajemna, probouzela emoce. Mám ráda také Karkulína ze střechy, Děti z Bullerbynu a příběhy z přírody, knihu Srnka Minka.

Jaké knihy bys rodičům mladších dětí dnes doporučila? Můžeš uvést třeba tři spolehlivé tituly, které zajmou? Jsou dětmi žádané?

Mojí nejoblíbenější knihou poslední doby, která má i velký úspěch u dětí, je Ztraceni v čase. Dále Domov pro Marťany a u mladších nezklame Kvak a Žbluňk, či Mach a Šebestová. Hodně také záleží na dětech, jak se sejdou. A samozřejmě Děti z Bullerbynu, ty jsou oblíbené napříč generacemi stále.

Sama žákům na druhém stupni čtu. Společný zážitek i bezprostřední reflexe a předjímání vnímám jako stmelující. Jak to máte na prvním stupni?

Já upřednostňuji v hodinách čtení čítanku, v té se děti seznámí s různými literárními žánry a úryvky z knih. Podle toho, co je zaujme, vybírám společnou četbu. Některé třídy upřednostní Lichožrouty, jiné třeba knihy s detektivem Kallem.

I pro naši třídu je společná četba především společným zážitkem, otevírá příležitost ke sdílení. Děti mají hodně rády předvídání příběhu, kde se projeví jejich fantazie a zkušenosti. Často mě překvapí souvislostmi, které by mě nenapadly. Je to moc fajn.

Jak vybíráš tituly a úryvky do recitačních soutěží. Vím, že často právě volba textu je klíčem k úspěchu, ale kde hledat stále inspiraci?

Vycházím z takových svých tří zdrojů. Buď přímo z čítanek, i starších, kde mě některý text zaujme a k danému dítěti se hodí. Nebo se inspiruju přímo soutěžemi, kde získávám další osvědčené autory a texty. A třetí cesta, kterou zohledňuji nejvíc, je úryvek z knihy, kterou si zvolil sám budoucí recitátor. Vypravěči ho pomohu vybrat či upravím délku textu.

Od září tě čekají prvňáčci. Na co se těšíš?

Těším se na nové začátky. Jak pro děti, tak pro mě. Na zvídavost prvňáčků, na jejich bezprostřednost a touhu poznávat nové věci. Je to vždy náročné období, ale odměnou jsou asi největší pokroky v rámci jednoho školního roku. Naučí se číst, psát, počítat, a to jim otevře nové možnosti. Ráda bych zařadila do hudební výchovy hru na flétnu. Těším se na vzájemné sbližování, poznávání, na společné zážitky.

Práce s dětmi je obohacující, ale i vyčerpávající. Kde ty sama občerstvuješ síly? Dobíjíš baterky?

V přírodě. Dobíjí mě procházky lesem, čas s rodinou. Ve volném čase také relaxuji péčí o králíky a slepice, to mi zůstalo z dětství. Občas si hraju na veterinářku, s pomocí sešiju tržnou ránu či v dlaze znehybním zlomenou nohu. S manželem si rádi chodíme zatancovat.